znak
Společnost Barbora z. s.

Solvayovy lomy
   Kontakt
   Jak k nám
   Otevírací doba
   Aktuality
   Skanzen
   Fotogalerie
   Historie
   Exponáty
   Kalendář akcí
   Odkazy
   Partneři
   Poptávka

Technické památky
   Náš vozový park
   Typy lokomotiv
   Podzemí
   Staré stroje

English
Deutsch
Webhosting zdarma posktyl: BANAN Webhosting Děkujeme!
TOPlist
Společnost Barbora - skanzen Solvayovy lomy
NÁŠ VOZOVÝ PARK
TYPY LOKOMOTIV

Lokomotiva č. 27 - 800 Bt 50

 

Je jednou ze série typově shodných lokomotiv vyráběných pro kladenské hutě v ČKD mezi lety 1937 a 1951. Jednalo se o malá dvounápravové lokomotivy na sytou páru o jmenovitém výkonu 50 k. Zvláštním požadavkem byl velmi malý rozvor - pouhých 1000mm, který zajišťoval dobrou průjezdnost i velmi ostrými oblouky, o něž nebyla mezi továrními budovami nouze. Tento požadavek se mimochodem projevil i mnohem později při konstrukci ryze kladenské lokomotivy DH120.


Tovární fotografie dvojice lokomotiv 800 Bt 50 určených pro Kladenské hutě

Lokomotiva s výrobním číslem 1999 byla vyrobena v roce 1940 a ihned dodána do Kladna, jmenovitě do Poldiny huti, kde byla označena číslem 9. Po téměř 37 letech provozu byla předána do sousední huti Koněv (dříve nazývané Vojtěšská), kde dostala nové číslo 45. Do provozu však příliš nezasáhla, neboť již v roce 1979 byla se sesterským strojem 1724/1937 (v PH č. 7, v KH č. 46) předána do nově vznikajícího muzea československých drah v České Třebové (do majetku NTM Praha) a tím na dlouho skončila její dráha lokomotivy v činné službě.
Vraťme se k oněm 39 letům nelehkého provozu v kladenských hutích, během kterých lokomotiva prodělala několik oprav a rekonstrukcí. Nejzásadnější změnou byla náhrada kluzných ložisek spojnic a ojnic za valivá (což ostatně bylo u většiny kladenských parniček). Druhým poměrně velkým zásahem byla náhrada původního nýtovaného rámu za svařovaný, ovšem s použitím některých původních prvků, tak že například závěsy pružnic s původními otvory pro nýty jsou k bočnicím rámu prostě přivařeny. Navíc během oprav docházelo k částečné záměně dílů, proto na levé kulise můžeme nalézt číslo 2218 patřící lokomotivě č. 11 a podobně.


Převoz lokomotiv z Kladna do Čeké Třebové

Po převozu do České Třebové čekal lokomotivu osud muzejního exponátu. Málem se ho však ani nedočkala – zamýšlené centrální muzeum ČSD v Třebové bylo zrušeno ještě dříve, než se začalo vážněji budovat. Naštěstí v roce 1983 byla právě rušená Černohronská lesní železnice prohlášena za kulturní památku a začala její přestavba na muzejní dráhu. Aktivity lidí, jež do Třebové sehnali sbírku úzkorozchodných vozidel se přesunuly na Čierny Balog a s nimi i většina vozidel, mezi jinými i dvojice kladenských 800 Bt 50.
Jak už to tak bývá, člověk míní a nakonec je všechno jinak. V nelehkých dobách začátků dnešní Čiernohronské železničky se její tehdejší protagonisté celkem správně rozhodli netříštit síly. Že to bylo správné rozhodnutí může posoudit každý, kdo dnes Čiený Balog navštíví – perfektně fungující železnička hovoří sama za sebe. Pro obě kladenky to však znamenalo odsouzení k dalšímu postávání na odstavné koleji mezi kopřivami v areálu depozitáře na Štiavničče. Příliš malý výkon 50 koní a hlavně neúměrně vysoké náklady na přerozchodování způsobily, že se o nich ani příliš neuvažovalo s využitím coby traťových lokomotiv pro potřeby ČHŽ.
V roce 1993 se cesty obou "kladenek" rozešly - loko č. 7 byla 6.5.1993 převezena do Lužné u Rakovníka (stále v majetku NTM Praha) a lokomotiva č. 9 byla převedena do majetku ČHŽ aby byla následně zapůjčena společně s jedním párem oplenů do Bratislavy na výstavu „Vlak do stanice Prázdniny“. Paradoxně tu pro Slovensko tak typické lesní dráhy reprezentovala lokomotiva, která za svého provozu znala jen industriální prales čmoudících komínů, potrubí a továrních budov. Nic nevadilo ani to, že měla o 40 mm širší rozchod než opleny – vždyť se jednalo o statický exponát. Lokomotivu „zrekonstruovali“ učni bratislavského železničního učiliště – původní kladenský nátěr byl nahrazen černo-červeným bez ozdobných linek a čísla.
Po ukončení výstavy se lokomotiva vracela zpět na ČHŽ a jelikož se v té době jednalo se skupinou soukroných osob o získání „Maďarky“ U46.901 výměnou za jiný „pomníkový“ stroj, byla nabídnuta do LD Brezno. V roce 1995 (přesněji 14.5.1995) proběhla výše zmíněná výměna lokomotiv a kladenská "9" se stala majetkem Odborového sdružení při LD Brezno a  od té doby stála na pomníku před depem v Brezně kromě doby, kdy byla v roce 1999 zapůjčena do Zvolena na výstavu u příležitosti 55. výročí SNP.


Lokomotiva ČKD 1999/1940 na pomníčku před LD Brezno

V roce 2004 se podařilo dojednat odkoupení lokomotivy pro provoz ve Skanzenu Solvayovy lomy. Lokomotiva byla zakoupena soukromou osobou a převezena ve dnech 7. až 8.12.2004 do výtopny Zlíchov, kde prostála zimu v čekání na opravu. Zatím byly sháněny součásti, které se z ní během čtvrtstoletého muzejního života odmontovali.


Lokomotiva dorazila do Prahy na Zlíchov

Ve dnech 4.6. až 20.7.2005 navštívila lokomotiva Železniční muzeum v Lužné u Rakovníka, kde o víkendu 25.-26.6. proběhlo v rámci oslav 150 výročí Buštěhradské dráhy setkání celé poloviny zachovaných kladenských parních úzkorozchodných lokomotiv. Sešla se tam jednak se sesterským strojem č. 7 z Poldiny huti (později 46 na Koněvu) a se strojem Krauss L. 6682/1912 č. 21 z Vojtěšské (později Koněvské) huti. Pro účely výstavy byl na lokomotivě velmi pěkně zaměstnanci muzea pod vedením pana Zdeňka Čížka obnoven původní nátěr.


Muzeum ČD v Lužné - setkání

Po návratu z Lužné se začalo pracovat na opravě kotle. Informace o postupu opravy jsou na samostatne stránce ZDE.

Aktualizováno: 30.11.2005
Autor: David KAIFOŠ